Práce na zahradě je často považována za jednu z nejpřínosnějších činností, které můžeme dělat. Jedná se o práci na čerstvém vzduchu v přírodě, se kterou se navíc takto spojujeme. Po čase navíc doslova ochutnáme plody své práce, a nejspíš neexistuje větší uspokojení. Není tedy divu, že tolik lidí touží mít alespoň kousek pozemku, který by mohli nazývat svým vlastním, a kde by mohli pěstovat, cokoliv se jim zachce (samozřejmě s výjimkou drog). Ovšem ukazuje se, že to není ani zdaleka tak jednoduché, jak se může zdát. V první řadě je potřeba se ptát, zda je skutečně vhodný pro staré lidi.
Faktem totiž je, že právě ti totiž mají zdaleka nejvíce zdravotních problémů, především s pohybovým aparátem. Výjimkou nejsou potíže s koleny, ale také s kyčlemi a samotným křížem. A pravdou je, že tyto problémy jsou značně omezující, a to v mnoha ohledech. Problém je v tom, že většina lidí si neuvědomuje, jak fyzicky náročná práce na zahradě je. Jistě, například v televizi to vypadá romanticky, a v časopisech o tom také tak píší. Pravdou však je, že to znamená strávit často i několik hodin v ohnuté poloze, což rozhodně není pro staré lidi vhodné. Dále je fakt, že to vyžaduje soustředění.
Například při plení musíme dobře rozlišovat, zda se jedná o plevel, nebo o výhonky rostlin, které pěstujeme. Navíc je potřeba vybrat i ty nejmenší výrůstky, včetně kořínků. To samozřejmě vyžaduje dobrý zrak, což je bohužel také něco, čím staří lidé příliš nedisponují, stejně jako dostatečnou ohebnost i cit v prstech. Proto, ač by se mohla představa například babičky činící se na zahrádce pěkná, realita je tomu na hony vzdálená. Proto je lepší, když tuto práci zastanou mladší. A pokud naši staroušci chtějí přeci jen alespoň trochu zahradničit, mohou pěstovat například bylinky v květináčích. Ty jim přinesou stejnou radost, a mnohem méně problémů.
