Řekla jsem si, že až budu mít vlastní auto, tak budu jezdit stále na výlety. Mám dvě malé děti, které chtějí stále jezdit na výlety. A sice s nimi jezdím, ale málo. Protože mě nebaví vůbec jezdit autobusem. Ne že by mi to nějak vadilo jako osobně, ale vadí mi tahat všechny ty věci autobusem. To třeba když jedeme do vedlejšího města na bazén, tak toho samozřejmě musím vzít víc. A potom, když jedeme navečer z bazénu autobusem, tak všechno vezu snad ještě toho víc, než kolik jsem brala tam. Protože všechno je nasáklé vodou, a ještě k tomu jsme všichni unavení. A nejhorší je, když mi v autobuse děti usnout. Cestu zpátky máme tak tři čtvrtě hodiny.
Takže děti tam usnul a je pak opravdu složité je probudit. Někdy mi jejich líto. Nejhorší na tom je, že děti potom brečí, když je budím. Takže jsem si řekla, že až budu mít auto, tak budeme naštěstí jezdit autem. Už se moc těším, jenomže v dnešní době je taky všechno drahé, že si někdy říkám, jestli si auto vůbec mám pořizovat. Sice mám práci, která je dobře placená, ale není to taky tak jednoduché. Kdybych měla auto, tak zase si musím asi přibrat nějakou brigádu. Vůbec nevím, jak bych to finančně zvládala, protože přítele nemám. Přítel odešel, kdy se narodilo naše druhé dítě. Přítel odešel za mladší dívkou.
Takže jsem na děti sama a finančně taky. Alimenty vůbec neplatí. Tak si říkám, jestli by se mi auto vyplatilo nebo ne. Nejlepší by to bylo, že bychom auto využívali hlavně na nákupy a výlety. Jinak ale nevím, co a jak. A kde bych brala peníze na benzín a provoz auta? To je taky docela velká záhada. Ale musel abych samozřejmě počítat úplně se vším, protože jsem žena, co myslí opravdu hodně dopředu. Musel abych si to všechno pořádně promyslet, jinak bych potom asi byla zoufalá. Auto mít je sice prima a je to velká výhoda, ale platit na auto je opravdu hodně peněz. Ještě zauvažuji.
